Nález unikátních markazitů z Mirošova

Mirošovský lom je známá lokalita amfibolitu, který se zde těží díky své pevnosti a houževnatosti hlavně pro potřeby silničářů. Mezi šutraři je známý hlavně díky nerostům alpské parageneze.

Alpské pukliny zde až na výjimky tvoří úzké pukliny a trhliny, málokdy přesahujících 2 cm a většinou "zalité" kalcitem, ze kterých se po vyleptání dají získat zajímavé ukázky. Občas mezi ně pro zpestření zabloudí ostře ohraničená pegmatitová žilka. V dnes nejvíc těžené druhé dolní etáži, jsou hojné zóny wollastonitu a granáto-pyroxenové horniny vhodné i k leštění.

Nejhojnějšími minerály jsou zde všudypřítomný klinochlor v podobě kuliček až do 1 cm a amfibol - aktinolit, od vlasových jehlic až po masivní krystaly. Sběrateli nejoblíbenějšími minerály Mirošova jsou asi zdejší krystaly epidotů, titanitů, pyritů a axinitů. Axinity, tvořící až třícentimetrové krystaly, pocházely z dnes již odtěžené partie skarnu. Pyrity se silným leskem se nachází jak v kubické formě, tak i jako méně běžné oktaedry. Většina je limitována šířkou pukliny ale našel jsem zde kostku o hraně 3,5 cm, bohužel potlačenou do 1 cm tloušťky. Titanity z horní části lomu často přesahovaly 2 cm, ve spodních partiích jsou většinou do 1 cm. Epidoty se pro svou křehkost a tvrdost okolního materiálu málokdy dochovají ukončené, často jsou rostlé z jedné strany pukliny do druhé. Viděl jsem 8 cm dlouhý krystal epidotu v absolutně nedobytném materiálu. Když jsem ho za pár dní přišel alespoň vyfotit, už ho nějaký "takysběratel" stačil rozmlátit na tisíc kousků.

Poslední velká dutina v Mirošově byla někdy začátkem 80. let minulého století. V křemenné žíle, dle ústního sdělení zcela odstřelené, obsahovala mj. i krystaly křišťálu nad 10 cm s inkluzemi aktinolitu, vynikajícím sběratelským a hlavně šperkařským materiálem.

Jaké však bylo naše překvapení letos začátkem května. Po jednom z odstřelů se objevily konkrece markazitů v takovém množství a velikosti, že zcela odstřelená dutina musela být obrovská. Zcela unikátní konkrece v šedivé písečné výplni byly snad až půlmetrové a 10 kg těžké. Vyskytovaly se hlavně ve formě krápníků, méně lebníků, a z klasické zlatavé barvy přes šedou přecházely až do černé. Krápníky jsou od jehličkových až po masivní do 2 cm. Ve vlhčích pasážích je hojně doprovázel melanterit, který se však rychle rozpadal. Menší nález markazitů v Mirošově byl již v 90. letech, ale s letošním se ani velikostí a hlavně kvalitou vzorků nedá srovnat. Zdá se, že markazity, alespoň většina z nich, je dost pevná a po pečlivém vyčištění a vysušení ani nebudou potřebovat zvláštní konzervaci.

Na závěr ještě připomínám nahlášení vstupu u vedoucího lomu, většinou s tím problémy nebývají.