Určování minerálů v domácích podmínkách

Najdete krásné minerály, jenže pak nějak nevíte co to vlastně je. Pro tyto účely je samozřejmě k dispozici řada metod, od primitivních až po speciální analytiku. V tomto článku si probereme postupy, které můžete snadno použít sami i bez speciálních přístrojů či drahých analýz.

Jak se naučit poznávání minerálů?

S poznáváním minerálů je to stejné jako s houbami - naučit se dá jedině praxí. Čím více minerálů vám projde rukama, tím snadněji je poznáte. Mnoho minerálů vypadá velmi podobně, ale na základě fyzikálních vlastností je lze snadno rozlišit. Většinu těchto testů uděláte snadno přímo na lokalitě či doma. Ovšem neobvyklý vývin některých minerálů, mnoho vzácných druhů či vzorky z exotických lokalit nepozná od oka ani univerzitní profesor. Také nejde nijak snadno určit většinu sekundárních minerálů a řadu zeolitů, vypadají totiž naprosto stejně a bez chemické analýzy to prostě není možné. Další problém jsou směsné minerály jako například amfiboly, pyroxeny, slídy, granáty a živce. Vědecká klasifikace je totiž tak složitá, že minerál bez chemické analýzy můžete určit pouze orientačně. Velkým přínosem je ovšem řada odborných mineralogických časopisů, kde vychází články s detailními popisy lokalit minerálů i s analýzami, na jejichž základě lze potom minerály přesně pourčovat.

Vzhled

Okoskopické určování samozřejmě vyžaduje bohatou praxi a není zcela spolehlivé, na mnoho běžných minerálů však bohatě stačí. Při určení vám samozřejmě může velmi pomoci řada vlastností minerálů - krystalové soustavy (tvary krystalů, typické plochy, rýhování, dvojčatění atd.), typické agregáty či konkrece, štěpnost, lom, lesk, barva a další. Většina fyzikálních vlastností se nějak projevuje na vzhledu minerálu a s trochou praxe tak běžné minerály bez problémů rozeznáte.

Štěpnost a lom

Na mnoha minerálech jsou dobře patrné štěpné plochy a obvykle i vyštípané tvary. Podle typické štěpnosti lze snadno poznat kalcit či živce. Štěpnost je také výrazná u amfibolů a pyroxenů, naopak křemen, opál, beryl, apatit či turmalín jsou neštěpné minerály. Lom už je ošidnější, ale také je pro některé minerály typický.

Tvrdost

Ač se to nezdá, tvrdost vám může velice usnadnit určení. Vyloženě měkkých minerálů (rýpatelných nehtem) je poměrně málo, stejně tak těch tvrdších jak křemen. Vhodnou pomůckou je železná preparační jehla či hůře nůž (tvrdost 5-6), kus skla (tvrdost 6) a křemen (tvrdost 7). Mezi typické měkké minerály patří především mastek, sádrovec a grafit. O něco tvrdší jsou slídy a karbonáty, které však také snadno poškrábete. Naopak minerály jako topaz či beryl jsou tvrdší než křemen.

Vryp

Vryp není příliš používaný, protože vyžaduje větší kus vzorku a samozřejmě si obvykle nechcete odřít pěkné krystaly. Snadno ho ověříte, když minerálem uděláte čáru na neglazovaný porcelán. Těch je bohužel pohříchu málo, protože se již glazuje i spodní strana nádobí. Mnoho minerálů má vryp bílý, ale u těch barevných vám to může hodně napovědět. U sulfidů se dají některé velmi těžko rozeznatelné druhy poznat právě díky vrypu.

Šumí minerál v kyselině?

Pokud minerál šumí v kyselině octové (ocet) anebo v kyselině chlorovodíkové, je to téměř vždy karbonát - nejčastěji tedy kalcit, případně magnezit či aragonit. Pozor na kyselinu chlorovodíkovou (solnou), protože ta leptá i některé oxidy, například pyroluzit. Vzorek si samozřejmě obvykle nechcete zničit, takže pouze kápnete kapku či dvě na nějaké nezávadné místo a poté hned umyjete. Pokud necháte na vzorku zbytky kyseliny, můžete se za čas dočkat nemilého překvapení v podobě vyžraných děr či výkvětů.

Na malé vzorky pomůže binokl či pořádná lupa

Ideální pomůckou pro studium menších vzorků je binokulární mikroskop, často však vystačíte i se silnou lupou. Pozor na různé levné lupy s malým zvětšením (2-4 x), u silných lup (10x a více) se vyplatí lupu pořádně vyzkoušet a raději připlatit za kvalitu. Levné kusy často silně zkreslují barvy i tvary, mají výraznou neostrost na okrajích a další nemilé vlastnosti. Pokud se věnujete i vzácnějším minerálům a micromountům, je kvalitní lupa prakticky nezbytná.

Jak vám pomůže odborná literatura?

Velice podceňovanou záležitostí je odborná literatura. Tím nemyslím pouze časopis Minerál, který je spíše zaměřen na sběratele, a známé knihy o minerálech. Doslova pokladnice údajů se skrývá zejména ve vědeckých časopisech jako Bulletin petrograficko-mineralogického oddělení Národního muzea a Acta Musei Moravie, existuje i řada dalších. V těchto publikacích často naleznete přesný popis a vědecké určení minerálů na základě přesných analýz. V rejstříku časopisů si můžete najít lokalitu a poté si časopis půjčit ve vědecké knihovně či na univerzitě. K vyhledávání odborných článků je vhodný především Google Scholar, jeho výsledky pro odborné časopisy v češtině však nejsou ideální.

Další rady a zdroje

Nevíte si s určením rady, protože to neumíte anebo jste v koncích? Stále je mnoho možností. Snadná pomoc jsou například mineralogické skupiny na Facebooku či mineralogická diskuzní fóra, kde se pravidelně vyskytuje řada zkušených sběratelů a někdy i špičkoví odborníci. V takovém případě samozřejmě musíte uvést lokalitu, co nejvíce zjištěných vlastností (bezpečně ověřených) a samozřejmě kvalitní fotku. Z fotek lze minerály často určovat jen těžko, dbejte na dostatečnou velikost (čím větší tím lepší) a patřičnou ostrost. Z rozmazaných fotek z mobilu nejde zjistit nic.

Druhá možnost jsou samozřejmě odborníci, například ve větších muzeích, na univerzitách a na výzkumných pracovištích. Rozhodně se nemusíte bát, většina odborníků vám ráda poradí. Není problém napsat email či zavolat a domluvit si konzultaci. Pokud to bude něco zajímavého, můžete se dočkat i podrobné chemické analýzy.